Neobyčejně užitečná kniha o webu

Knihy o webdesignu a tvorbě www stránek na českém trhu v poslední době rostou jako houby po dešti. A teď nemyslím referenční příručky HTML nebo CSS nebo učebnice webového programování. Čím dál tím více se pro české čtenáře připravují překlady hlavně anglických děl a proto vám dnes jeden takový bestseller představím.

Kniha June Cohenové si mě okamžitě získala. Nepatří mezi ty knihy, které přečtete a založíte do knihovničky. Je to jedna z nejlepších knih o webu, které jsem kdy držel v ruce. Není to suchý teoretický výklad alá Nielsen a nelze ji porovnávat ani s Krugovým webdesignem (i když i přátelé vtipných ilustrací si zde přijdou na své).

Kniha vás možná zaujme již svým vzhledem. Obálka působí velmi příjemným dojmem, nabízí přehled toho nejzajímavějšího z knihy a přímo láká k otevření. Po zběžném prolistování stran, na vás kniha možná dýchne chaotickým dechem. Hlavně text ve dvou sloupcích, plno čar a rámečků bude působit neuspořádaným dojmem. Po začtení však zjistíte, že opak je pravdou. Rámečky a vysvětlivky slouží jako výborný doplněk k textu a vy nebudete usínat s pocitem, že na vás zítra čeká ještě 131 plných stran hutné teorie.

Přestože jako autor knihy je podepsána June Cohenová, bylo by nespravedlivé neuvést i jména dalších, kteří se na obsahu jistě nemalým dílem podíleli. Svými názory knihu ozvláštnili takoví experti webové použitelnosti jako jsou Jeffrey Zeldman, Omar Wasow, Jesse James, Doug Bowman nebo Jeffrey Veen. Autorka si tak svůj výklad nenechává čistě pro sebe a své slovo propůjčuje vždy jednomu z těchto skoro padesáti webových profesionálů.

Struktura knihy

Kniha je rozdělena na 4 části:

  • Plánujeme svůj web
  • Navrhujeme svůj web
  • Budujeme web
  • Udržujeme web

A jak už jsem říkal, kniha není pouze suchou teorií. V každé kapitole najdete plno desater, pater, spoustu seznamů, grafů a náčrtků. Text je hodně zaměřen i na praktickou část. Na konci každé sekce je vám nabídnut nevyplněný formulář, který vám má pomoci, nutí vás zamyslet se nad vaším webem.

Neměli byste minout ani rámečky s názvem Neměli byste minout nebo Rady Expertů, kde se vás budou o tématu snažit přesvědčit známá světová jména z oboru a budou předkládat příklady z vlastních webů (Kterak MSN přinutila lidi klepat, Proč byste měli dodržovat webové standardy, …).

Nebudu tady popisovat celý obsah, ale ještě si vás dovolím upozornit na 4 zvláštní kapitoly Do akce: Vyděláváme, Urychlování webových stránek, Zvyšování návštěvnosti a Zlepšení postavení ve vyhledávačích, které vás povedou tzv. step by step při změnách na vašich stránkách.

Poslední kapitola se věnuje přímo lidem a práci ve webovém týmu. Autorka píše:

Slyšela jsem – znovu a znovu -, že skutečným problémem při vývoji webových stránek není technologie, ani grafický návrh nebo šířka pásma či rozpočet. Jsou to lidé. Lidé a politiky jejich organizací.

Proto i kapitola o řízení webového projektu. I proto zkuste knihu nenápadně podstrčit vašemu šéfovi.

Závěr

Pokud vám do této doby chyběl manuál (nebo referenční příručka, chcete-li), který by shrnoval všechny webové poučky, všechny názory a způsoby myšlení, které se při tvorbě webu musí uplatňovat, prosím, zde ho máte. Kniha autorky June Cohenové si mě okamžitě získala. Nepatří mezi ty knihy, které přečtete a založíte do knihovničky. Neobyčejně užitečná kniha o webu se okamžitě stala mou nejoblíbenější knihou o webu. Naučil jsem se jí pravidelně používat při řešení problémů, ale občas si prostě jen sednu, otevřu knihu na libovolném místě a začtu se.

Věřte, že z prodeje knihy nemám žádnou provizi.

Anglický originál Unusually Useful Web Book přeložil Jan Kuklínek. Knihu vydalo nakladatelství Softpress v roce 2004.

Knihu můžete zakoupit na SoftPress za 405Kč,
na Knihkupectví Mareček.Kup.To za 396Kč
nebo na Vltavě za 428Kč.
Pro Slováky za 620 Sk.

Budou pravidla přístupného webu veřejné správy dodržována?

Ministerstvo Informatiky ČR se v posledních několika dnech činilo. Antispamový zákon je už u prezidenta, šestadvacátýho vydalo
novelu zákona o elektronickém podpisu (č. 440/2004 Sb.), respektive toho dne nabyla účinnosti. Co je pro mě ale zajímavější, jsou pravidla pro tvorbu přístupného webu. MICR připravilo doporučující materiál pro tvorbu přístupných webových stránek, který by se měl dostat do novely zákona o informačních systémech veřejné správy. Jak píše MICR, materiál je ve shodě s tzv. pravidly WAI (Web Accessibility Initiative – Iniciativa pro bezbariérový web).

Obsah „Best Practice“:

  • Obsah webových stránek je dostupný a čitelný
  • Práci s webovou stránkou řídí uživatel
  • Informace jsou srozumitelné a přehledné
  • Ovládání webu je jasné a pochopitelné
  • Odkazy jsou zřetelné a návodné
  • Kód je technicky způsobilý a strukturovaný

Doporučuji přečíst všem, nejen autorům webů z veřejné správy. Na tvorbě materiálu se mimojiných podíleli i Petr Staníček, Marek Prokop a David Špinar.

Jen by mě zajímalo, jak se to bude hodnotit. V úvodu je sice napsáno:

Byla vybrána skutečně nejdůležitější pravidla přístupnosti tak, aby byla jasná a srozumitelná a také s ohledem na to, aby u nich šlo relativně snadno ohodnotit, zda je daný web splňuje či nikoliv.

…, ale to „relativně snadno“ vypadá, že to ve skutečnosti tak relativně snadno ohodnotit nepůjde. Zvláště, když se podíváme na dnešní stav webů veřejné správy. Nebo jak a kdo bude určovat, že tyto stránky „nesdělují informace jednoduchým a srozumitelným jazykem“ a co se stane, když některá „webová stránka nebude mít smysluplný název a nebude vystihovat její obsah“? Nemyslím to v žádném případě ironicky, opravdu mě to zajímá. Přeci nemůže být něco v zákoně jen tak. Chápal bych to jako pravidla do soutěže Zlatý Erb, kde to hodnotí porota, ale v zákoně?

Přístupnost v praxi

Poznámky, fakty a riešenia problémov prístupnosti internetových stránok, ktoré vznikli na základe stretnutia a testovania stránok s nevidiacim človekom.
Môj starší článok o zásadách prístupných stránok je založený na teoretických znalostiach, testovaní v textových prehliadačoch a (dúfam) zdravom rozume. Nedávno som však mal tú česť otestovať a skonzultovať si tieto pravidlá ako aj konkrétne riešenia s niekým koho sa to týka asi najviac — s nevidiacim človekom.

Musím povedať, že mnohé veci sú v dokumentoch ako

<p class=“non-visual“>
<a href=“#content“ accesskey=“1″>skočiť na obsah</a>
<a href=“#menu“>skočiť na menu</a>
</p>

Tu však músim poznamenať, že často používaná metóda na schovávanie týchto navigačných odkazov pomocou display: none; je pre čítačku JAWS nevhodná. Ideálne sa preto zdá použitie kombinácie pravidiel:

.non-visual {
position: absolute;
width: 100px;
left: -200px;
}

Takto zadefinované elementy budú pre bežné prehliadače neviditeľné ale čítačky ich bez problémov prečítajú.

Navigačné menu

Navigačné menu by malo byť tvorené výhradne odrážkovými zoznamami <ul> aby nevidiaci získali zrozumiteľný obraz o hierarchickom rozdelení stránky.

<ul id=“menu“>
<li><a href=“…“>Produkty</a>
<ul id=“menu-1″>

<li><a href=“…“>CMS</li>
<li><a href=“…“>DMS</li>
</ul>

</li>
<li><a href=“…“>Služby</a>
<ul id=“menu-2″>
<li><a href=“…“>Webaplikácie</a></li>

<li><a href=“…“>Webhosting</a></li>
</ul>
</li>
</ul>

Pokiaľ ide o JavaScriptom ovládané vysúvacie menu je dobré aby boli položky na prvej úrovni taktiež odkazmi. Vysúvacie menu je totiž pre nevidiacich mätúce a tak skôr volia cestu cez hlavné položky v menu.

V takomto prípade sa zdá byť dokonca rozumné pre nevidiacich úplne schovať ostané úrovne menu a poskytnúť im namiesto toho pri načítaní stránky odkaz na práve rozbalenú položku. Teda nadväzujúc na ukážku kódu vyššie je napríklad vhodné na začiatok stránky so službami dať odkaz na práve rozbalenú položku menu.

<a href=“#menu-2″>skočiť na rozbalenú položku Služby</a>

Otvárenie nových okien prehliadača

Otvorenie nového okna prehliadača dokáže zmiasť nejedného priemerného používateľa. Nevidiaci to majú ešte tažšie. Čítačka JAWS síce ohlási otvorenie nového okna ale nevidiaci tak stráca do istej miery prehľad o tom čo sa deje. Nevidiaci totiž málokedy používajú viacero okien prehliadača súčastne. Ak ide napríklad o reklamné okno je vhodné aby bolo hneď z titulku stránky jasné, že ide o reklamu.

Sémantika

Nevidiaci prehliadajú stránku skákaním kurzoru po nadpisoch, odstavcoch a linkách. Preto je dôležité aby sme nadpisy a odstavce používali tam kde naozaj majú tento význam. Napríklad použitie tagu <h3> len kvôli veľkosti fontu je neprípustné. A ak navyše z kontextu nie je zrejmé, že nejde o nadpis tak nevidiaci ľudia strácajú orientáciu. To isté platí aj pre ostatné tagy.

Formuláre

Pri formulárových elementoch je pre správnu orientáciu nutné naučiť sa správne používať tag <label>. Sú dve možné použitia:

<label for=“name“>Meno</label> <input type=“text“ id=“name“>

<label>Meno <input type=“text“ id=“name“></label>

Čítačka JAWS takto zviaže konkrétny text s daným formulárovým elementom. Obsah elementu label sa potom prečíta až keď je nevidiaci kurzorom na formulárovom elemente.

Autor píše svůj web johno#blog

Dočkáme se rozšíření HTML formulářů?

27. června zveřejnila WHATWG (Web Hypertext Application Technology Working Group) svůj návrh na rozšíření webových formulářů Web Forms 2.0. Pracovní skupina se snaží do HTML specifikací prosadit nové prvky. Chce rozšířit možnosti vstupních polí, má být přidána spousta nových typů (type=“text“, type=“password“, …) jako např. datum a čas, číselné hodnoty, ale i speciální type pro email nebo uri. Má být přidán nový <output> element, rozšířeny atributy tagů select, textarea i buttons, připravuje se nový „repeating model“. Je toho fakt dost.

Některé navrhované rozšíření jsou zajímavé a vycházejí z opodstatněných důvodů. U některých si však jejich použití představit nedovedu. No, sám jsem zvědav…

Via CZilla

Exklusivně! Google z roku 1960

Exklusivní Google z roku 1960. Podařilo se mi získat exklusivní návrhy prvotního layoutu z roku 1960, kdy ještě společnost Google nevěděla co je internet a vyhledávání, přesto už začala vyvíjet svůj vyhledávací mechanismus a navrhovala budoucí layout. Dnes jí nikdo nemůže upřít ty více než čtyřicetileté zkušenosti.

Snažil jsem se spojit s původními autory, kteří používali již tuto verzi. A kdo myslíte, že my s tím pomohl? No samozřejmě novodobý Google. Hledal jsem původní adresu sídla firmy Mountain View, hned první odkaz byl ten správný, kontaktoval jsem je a ti mě po dlouhém hledání v kronikách (slovo Google prý slyšeli poprvé) odkázali na nějakou trojici lidí, kteří by o „tom“ mohli něco vědět. Byli to Susan Brinová, Mathew Page a David Filo st. A ti mě ujistili, že první verze Googlu se objevila někdy kolem roku 1960. Bohužel se dochoval pouze takovýto náhled. Rád bych ho vyzkoušel a srovnal s dnešní verzí. Jediné, co mi však původní autoři potvrdili, že nejvíce se od té doby pracovalo na rychlosti vracení výsledků.

Via Reflex. No nedivte se – okurková sezóna.